V posledních týdnech jsem se strašně těšil na moment, kdy u nás ve škole zase otevřou dveře pro naše žáky. Naprosto chápu, že hygienická situace je komplikovaná, že sice snad už vidíme světlo na konci tunelu, ale právě proto to teď nesmíme zkazit, aby nepřišla další vlna a další zavírání. Rozumím tomu, že je potřeba rozvolňovat pomalu a opatrně. Potěšilo mne proto oznámení před Velikonocemi, že od pondělí 12. 4. dojde k otevření škol, že všechny materiály jsou připraveny a že je ředitelé škol dostanou v úterý 6. 4., abychom konečně poprvé měli čas vše nachystat a nedělali jsme to na poslední chvíli.
U nás na škole jsme rozplánovali, které třídy začnou první týden a které až druhý podle očekávatelných zásad, a svolali poradu pedagogického sboru na úterní odpoledne. Nachystal jsem vše, co je potřeba za mne pedagogům říct a očekával oznámení z vlády. Místo dat v datové schránce nebo jejich vyvěšení na stránkách MŠMT jsme však byli svědkem mediálních oznámení o odvolání ministrů Plagy a Blatného a informacím, že pan premiér je se systémem otvírání škol nespokojen a že se o všem dozvídá z médií. Pedagogům jsme tedy pouze oznámili, že se snad otevře a odložili schůzi na neurčito.
Od úterního večera se pak postupně se začaly objevovat neoficiální informace, jak bude otvírání probíhat, ve čtvrtek jsme konečně dostali oficiální zprávu z MŠMT o objemu víc než stovky normostran textu (viz MŠMT.cz: Informace k provozu škol od 12. dubna 2021), kde hraje roli každé slovo, do datové schránky a do školy dorazily testy. Po otevření první krabičky s testy se můj smutný postoj z opětovného nezvládnutí celé akce změnil v čiré zoufalství.
Naše škola, stejně jako většina Moravy a Slezska, dostala antigenní testy Singclean. V přiloženém příbalovém letáku se píše o zasunutí tyčinky do hloubky 2,5 centimetru do nosní dutiny. Tato vzdálenost odpovídá zasunutí celého konce se štětičkou do nosu. I u mne – dospělého člověka – nejde pouze o přední část nosu, což jsem si ve čtvrtek večer pokusem doma ověřil. Při následném hledání na internetu jsem našel několik dalších informací. Nejde o šetrný test z přední části nosu, neboť není původně určen pro domácí testování. Měl by být prováděn pracovníky ve zdravotnictví a slouží k odběru ze zadního nosohltanu, viz např. Benu.cz: ANTIGENNÍ RYCHLOTEST SINGCLEAN, 1ks.
Zjistil jsem, že test byl v poslední době přehodnocen ministerstvem a uznán jako samotest. V příbalovém letáku a také ve videonávodu dodaném MŠMT (viz YouTube: Instruktáž pro školy) se hovoří o zasunutí tyčinky do hloubky 2,5 cm. Při zhlédnutí se však můžete přesvědčit o rozporu s návodem. Žádné dítě na videu nezasune tyčinku do této hloubky. Velká část štětičky je neustále mimo nosní dutinu a dítě test provádí pouze z přední části nosu. Na videu si také můžete všimnout, že tyčinka k odběru je velmi tenká a hrozí, že dítě si ji bez asistence dospělého člověka zavede hluboko do nosu. Zamyslete se také nad tím, zda je test dostatečně jednoduchý, aby jej zvládlo každé dítě na 1. stupni základních škol – tedy běžné dítě ve věku 6 až 10 let. Odmýšlím si, že tyto testy dostaly také mateřské školky. Dle internetu je navíc test velmi neefektivní a je jedním z nejhorších testů na trhu.
Ve videu si můžete všimnout také krabičky, kterou má testovaný před sebou a kterou by zjevně mělo mít každé dítě k dispozici. V balení pro školy je tato krabička jedna na dvacet testů. Je to vlastně maličkost. Naši učitelé v tomto momentě vyrábějí stojánky na testy a tu věc během víkendu vyřešíme. Celé to však dokresluje komplexní pohled na situaci.
Nabízí se tedy hned několik dotazů. Jakým způsobem byl test překvalifikován na samotest, když veškerá dokumentace zůstala zachována? Plní nyní tu funkci, kterou skutečně má? Pro koho je určen? Jak bylo provedeno výběrové řízení na zakoupení těchto testů? Neslouží celá akce pouze k tomu, aby se stát zbavil zakoupeného nekvalitního materiálu, zakryl svou neschopnost při špatně provedeném výběrovém řízení a zároveň uklidnil rodiče, že konečně můžeme bezpečně otevřít školy?
Se situací jako celkem mám několik dalších zásadních problémů, které bych rád zveřejnil.
1) Při běžné činnosti školy nemohou učitelé dát dítěti žádný lék, ani takový, který je dítěti předepsaný, a to ani přes písemné povolení rodičů. Jak máme pomoci s testováním dětí? Ve FAQ MŠMT je odkaz na §3 vyhlášky 263/2007. Máme tedy provádět pouze běžný dohled, podobně jako o přestávkách. Co když si ale dítě zarazí tyčinku sloužící původně k odběru z nosohltanu někam hluboko do nosu a ublíží si? Tyčinka je skutečně velmi tenká a hrozí reálné nebezpečí. Kdo bude za takový úraz v budově školy skutečně odpovědný? Mám důvodné podezření, že v takovém případě odpovědnost ponesou mí zaměstnanci a já jako statutární orgán školy.
2) S těmito dotazy se pojí i další související dotaz. Jakým způsobem proběhla instruktáž zaměstnanců škol, jak má test vůbec probíhat? Bude skutečně splňovat to, co si od testování slibujeme? Tedy že dítě si vzorek relevantně odebere a ne že celé testování ztratí smysl. Demonstrativní videa neodpovídají oficiálním příbalovým letákům.
3) Ředitelé škol dostali před Velikonocemi informace, že do škol nemají vcházet lidé navíc – jen pedagogové a děti, abychom minimalizovali riziko nákazy. Následně nám bylo přes sdělovací prostředky oznámeno, že do škol budou moci vejít rodiče, kteří budou oporou pro děti 1. a 2. tříd při testování. V materiálech dodaných datovou schránkou ve čtvrtek 8. 4. se následně jedná dokonce o rodiče žáků 1. až 3. tříd. V případě naší školy to je cca 70 rodičů, kteří mohou při každém testování najednou přijít do školy. Nový ministr zdravotnictví nám nyní ve sdělovacích prostředcích říká, že je stále nezbytné minimalizovat kontakty. Máte stejně jako já pocit, že si vláda protiřečí slovy a skutky? Osobně mi připadá, že se dělá výjimka z pravidla stýkání lidí jen proto, jaké jsou nakoupeny testy, neboť je zjevné, že malé děti bez fyzické asistence dospělých test prostě nezvládnou.
4) Se situací se pojí další problém. Jak to budeme na místě řešit časově? Jedno konkrétní testování trvá 15 minut. Mám obavy, jak dlouho budeme ve vestibulu školy testovat na začátku pracovního týdne, resp. ve čtvrtek. Neprotáhne se testování třeba až do desíti a nezlikvidujeme tak většinu pracovního dne?
5) Testování je samozřejmě nevymahatelné. Rodič, který odmítne dítě nechat testovat, má na to právo. Dítě pak nechá doma a ono zůstává na distančním vzdělávání. Školy nemají kapacity na to, aby učitelky celý den učily ve škole a pak odpoledne dělaly hodiny pro ty, kteří zůstali doma. Budou jim převážně pouze posílat seznamy, co se ve škole udělalo a v lepším případě poskytovat zpětnou vazbu, jak se jim daří. Jedná se však o rovnocenný přístup ke vzdělávání pro všechny žáky? Jako ředitel školy cítím, že jsem ve střetu dvou paragrafů školského zákona 561/2004 Sb. – §29 odstavce 2, díky kterému jsme povinni zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí ve škole a §2, odstavce 1 písmeno a), který zajišťuje rovný přístup ke vzdělání všem žákům bez rozdílu. V tomto momentě už probíhá právní bitva, kterou asi jednou rozhodne soud. Odmyslíme-li si legislativu, stále tímto přístupem skutečně generujeme problém vzdělávání u spousty dětí.
6) Dalším problémem je práce s materiálem po testování. U lékaře se jakýkoli zdravotnický materiál likviduje zvlášť. Zde se dle vyhlášení Ministerstva životního prostředí jedná o nezávadný materiál, takže s tím mohou pracovat neproškolení zaměstnanci. Proč pak vše několikrát dezinfikujeme, vážeme do dvojitých pytlů a děláme tolik dalších ochranných kroků, které můžete vidět ve videonávodu? Za normálních okolností má každý pracovník školy podepsán seznámení s příbalovými letáky každé látky, se kterou pracuje, např. Savem. Je nynější nastavení slučitelné se všemi pracovními normami, které běžně plníme – BOZP, zdravotními a bezpečnostními školení, atd.? Jako ředitel školy zodpovídám za zdraví zaměstnanců na pracovišti a nyní mám naprosto relevantní obavy.
7) Co mají dělat ředitelé školy, když učitel řekne, že na testování nebude participovat? Učitel to nemá v náplni práce a bez problémů může celou věc odmítnout. Já nejsem schopen argumentovat zákoníkem práce a naprosto chápu, že se zaměstnanec školy nechce vystavovat riziku problému s rodiči nebo kontaktu s hygienicky závadným materiálem. U mne moji kantoři mou prosbu poslechli. Bude to tak všude?
8) Proč je vše opět komunikováno tak pozdě? I původní termín 6. 4. jsem vnímal jako šibeniční. Státu trvá týden odeslat data (materiály byly připraveny ve čtvrtek 1. 4. a dostali jsme je ve čtvrtek 8. 4.) a od nás se očekává, že za 24 hodin dokážeme nastudovat stovku normostran textu a přes uvedené problémy školy adekvátně připravit. Přitom nejen my, ale také rodiče potřebují informace co nejdřív, aby si naplánovali svůj další život. Bohužel na to není stále brán zřetel.
Osobně bych očekával, že ministerstva školství a zdravotnictví dokáží převzít odpovědnost za celý problém a zveřejnit, že zvládnou řešit za jednotlivé školy případné vzniklé právní konflikty. A dále nabídnou kontaktní linku pro rodiče na dotazy na MŠMT a MZ, čímž rozvážou ruce nám – ředitelům škol. To se však nestalo a my jsme opět pod útokem veřejnosti za zjevné chyby vlády. Abych to celé uzavřel. Z akce jako celku mám pocit, že jde pouze o utracení obrovského množství státních financí za test, který nemá prakticky žádnou efektivitu. Nic není promyšleno, připraveno a vše se šije horkou jehlou na poslední chvíli, jako již poněkolikáté. Přitom riskujeme zdraví dětí, bezpečnost zaměstnanců škol, ztrátu důvěry veřejnosti ve školy jako celek a vytváříme další konflikty mezi obyvateli země. Je mi z toho smutno a vlastně už nevím, jestli mám být rád, až zítra zase uvidím naše žáky naživo a ne přes kamery počítačů.
O autorovi
Arnoštovo okénko je nepravidelný „blog“, kde se snažím věnovat stavu školství v ČR. Úkolem je ukazovat nejen aktuální stav a bolesti vzdělávacího systému, ale také názory, nápady a postřehy, co si myslím, že by našemu školství mohlo pomoci do let dalších. V prvé řadě je však žádoucí, abych se představil.
Jmenuji se Arnošt Žídek. Vystudoval jsem v roce 1998 učitelství matematiky a fyziky na přírodovědecké fakultě UP Olomouc. Po škole jsem nastoupil na katedru matematiky a deskriptivní geometrie VŠB-TU Ostrava, kde jsem 21 let přednášel a cvičil matematické předměty v prvním ročníku studia napříč většinou fakult. Měl jsem také hodiny vyšší matematiky v angličtině pro zahraniční studenty, kteří studují na VŠB. Při práci jsem si dodělal doktorát (Ph.D.) z aplikované matematiky na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB. Spoustu let jsem byl nespokojen se stavem výuky a znalostmi matematiky vysokoškolských studentů. Proto jsem se v roce 2016 stal spoluzakladatelem centra pro podporu výuky matematiky na VŠB – Math Support Centre, kde se dodnes snažíme s kolegy tento neutěšený stav denně řešit. Postupně jsem se začal zabývat výukou matematiky a příbuzných předmětů také na základních a středních školách. Učil jsem fyziku na soukromém gymnáziu a základní škole HELLO v Ostravě – Porubě. Na konci roku 2019 jsem dokončil kurz pro ředitele škol a školských zařízení a od 1. 7. 2020 jsem ředitelem Základní školy Otická v Opavě. Jedná se o školu se zaměřením na matematiku a přírodní vědy. Ve své každodenní práci se nyní snažím pracovat na zlepšení stavu českého školství od samotných základů, což mne nyní zcela naplňuje.
Od roku 2014 spolupracuji s Pirátskou stranou. Stal jsem se garantem programového bodu Školství v komunálních volbách 2018 v městském obvodu Ostrava-jih, kde většinu života bydlím. Po těchto volbách mě Piráti nominovali jako člena Komise kulturní a školské v našem obvodu a také Komise pro vzdělávání, vědu a výzkum Statutárního města Ostrava. Od roku 2020 jsem jako nezávislý za Piráty členem krajského zastupitelstva Moravskoslezského kraje a členem krajského Výboru pro vzdělání, výchovu a zaměstnanost.