Česká společnost se 30 let po Sametové revoluci stále nedokázala vyrovnat s obdobím, které změně režimu předcházelo. Jen málo co dokázalo letos rozpoutat tak vyhrocenou debatu jako události, které se odehrály kolem sochy maršála Koněva v Praze. Netrvalo to dlouho a součástí této diskuse se staly desítky soch, fresek a dalších uměleckých děl z období totality včetně několika objektů v Ostravě. Sovětský maršál je beze sporu kontroverzní historickou postavou, která má za sebou například krvavé potlačení maďarského povstání v roce 1956 a právem tak budí polemiku o budoucnosti jeho pražské sochy. Na jiných místech je ale situace odlišná a není zdaleka tak černobílá.
Ostrava nedávno zažila vandalský útok na hrob sovětských vojáků v Komenského sadech. Ještě dříve se ale v podobném duchu rozeběhla diskuse o sousoší Památník budování socialismu – Komunisté, které již několik desetiletí chátrá bez jakékoliv péče v parku poblíž křižovatky ulic Plzeňské a Horní. Obě sochy jsou dokonalou ilustrací doby, ve které vznikly a jejich přítomnost v našem městě je naprosto odůvodněná. Na rozdíl od Koněvovy sochy, se totiž nejedná o adoraci ideologie ani jejích představitelů.
Původně plánované ideologické symboly, srp a kladivo, byly dokonce v roce 1974, tedy v době tuhé normalizace, zamítnuty. Výsledné dílo má tedy hlavně symbolizovat pokrok, konkrétně v oblasti atomového a vesmírného výzkumu. V našem městském obvodu se tato tématika akcentuje minimálně v dalších třech případech (např. Objevitelé vesmíru nebo Atomový věk) a v celé Ostravě tomu není jinak. Likvidace této památky rozhodně k lepší společnosti nevedou. Naopak je třeba tyto svědky minulé doby umět pochopit a skrze ně i lépe chápat uplynulé události.
Myslíme si, že řešením je sejmout sousoší z mohutného podstavce, s pomocí architektonicko-výtvarné soutěže jej aktualizovat a zrestaurovat a zasadit do kontextu možné relaxační zóny, která by z dané lokality mohla vzniknout. Je pravděpodobné, že na takový záměr by se daly sehnat i externí finanční zdroje. Plán restaurovat sousoší má radnice již delší dobu; před pár lety si tehdejší vedení nechalo zpracovat variantní kalkulaci. Počítá se se sesazením sochy z podstavce a revitalizací jejího okolí. Konkrétní termín či projekt jsou ale stále nejisté. Jisté je zatím jen to, že z návrhu rozpočtu na další rok revitalizace prostoru a sousoší vypadla.
I zde také zaznívá koněvovská diskuse a ozývají se hlasy, které chtějí “Komunisty” odstranit. Rozdíl mezi “Koněvem” a “Komunisty” či pomníkem v Komenského sadech je pro tyto debaty ale naprosto zásadní a neodborné a politicky zabarvené výroky mohou snahu porozumět minulosti zhatit. Celá situace tak věrně odráží českou společnost, která není v pohledu na minulý režim jednotná. Odpovědí na otázku, proč tomu tak je, může být právě oněch 30 let. To je doba, za kterou mnoho z nás zapomnělo na to, kolik zmařených či zničených životů má minulý režim na svědomí. Zároveň bohužel zmizela naprostá většina důkazů, které by o této době vypovídaly. Dnes je tak pro spoustu lidí velice jednoduché sklouznout k tvrzení, že tehdy bylo lépe. V opačném táboře jsou pak lidé, kteří volají po bezhlavé likvidaci všeho, co lze s minulým režimem jakkoliv spojit. Paradoxně tak jeden tábor vytváří prostředí, které je živnou půdou pro názory z tábora druhého.
Proto věříme, že zachovávání svědectví o jednotlivých historických obdobích je nesmírně důležité pro správná nebo alespoň lepší rozhodnutí v budoucnosti. Výročí Sametové revoluce bychom si tak rádi připomněli s vědomím toho, že žijeme v nejlepším období v naší historii. Vzpomeneme na lidi, kteří se o to zasadili, i oběti, které si minulý režim vyžádal. Bez znalosti minulosti bychom této vzpomínky ale nikdy nebyli schopni.