Slavnosti Jihu patří dlouhodobě k těm největším a nejdražším akcím, které obvod pořádá. Masovost akce samotným problémem není – ostatně, náš Jih má cirka sto tisíc obyvatel a velké akce tak mají smysl. Dlouhodobě zastávám názor, že každá samospráva by měla spravedlivě naplňovat jak potřeby alternativně zaměřených kulturních konzumentů, tak potřebu zábavy a odpočinku pro většinové osazenstvo. A samozřejmě nezapomínat na různé věkové skupiny.
Proto s konceptem akce jako takové problém nemám. Vadí mi však její dramaturgická skladba, náplň a ztráta smyslu. Není to totiž žádná noname letní akce. Jsou to Slavnosti Jihu. Obecní slavnosti, které mají být oslavou sama sebe, vlastního bohatství, sebechválou, ukázkou světu, že jsme výjimeční. A přestože se na Slavnostech prezentují naše spolky a organizace, velká a zvučná jména českých hudebních hvězd to nejcennější upozadí. Jako v letošním roce. Maxim Turbulenc, Michal David a spol. Neříkám, že vše se nepovedlo, Debbi nebo Sima mají za mě určitě co říct, ale kompletní line-up spíš dává tušit, že nešlo ani tak o promyšlenou dramaturgii jako spíš o to vyprsit se, co vše zvládneme za cirka šest milionů zaplatit, i když je to poskládané celé bez ladu a skladu. A také bez vazby na městský obvod. A vstupné lidové – za stovku – po tom sáhne každý. Není problém tedy takovou akci vyprodat.
O to více si cením akce Jih ožije hudbou, která vznikla z participativního rozpočtu na návrh jedné obyvatelky obvodu a dává mi velký smysl – koncert lokálních hudebníků a kapel. První ročník měl mnoho nedokonalostí, ale zároveň ukázal potenciál, pokud se s takovou akcí bude umět pracovat – hlavně v přemýšlení o lokálním kontextu a dramaturgii. Umím si představit, že by Slavnosti Jihu opustily bombastický koncept megakoncertu ve stylu Rádia Čas apod. a byly nahrazeny touto lokální přehlídkou nejen hudební, ale i divadelní, s podstatnějším zapojením lokálních minipivovarů a obchodníků, s vlastní design zónou, re-use výtvarnými aktivitami pro děti, historickou výstavou, interaktivními prvky apod. Bylo by to pro všechny věkové kategorie, všechny styly. A hlavně – bylo by to naše. Jižanské.