Poslední zasedání zastupitelstva Ostrava-Jih v tomto roce. Dlouhé to bylo. Ne proto, že by bylo tolik bodů. Ale čistě proto, že spoustu věcí jsme se dozvěděli až z materiálů a často ani to ne a až na místě.
Zeď mlčení a nespolupráce
Komunikace a určitá úroveň jednání se oproti minulému volebnímu období trochu zhoršila i když jsem si ze začátku myslela, že jsme si už na sebe vzájemně zvykli a že jsme aspoň za nás dokázali, že umíme spolupracovat. No tak asi to není v politice to pravé ořechové. Pořád tomu nerozumím, i když to dělám už pět let.
Rozbití úřadu a vliv na rozpočet
Pro mě bylo zcela zásadní zjištění, že dojde ke zrušení odboru kultury a vztahů s veřejností a že část agendy přejde spolu s vedoucí odboru do naší příspěvkové organizace Kulturní zařízení Ostrava-Jih. Zda je změna ok se teprve ukáže, ale dělat experimenty na koleně, to si jinde než při práci s veřejnými financemi (bohužel) nikdo nedovolí. Rozstřelení agendy mezi odbory, co k tomu nemají vztah ani kompetence je fakt nešťastné a tohle mohu říct nejen z pozice zastupitelky, ale hlavně člověka, co na úřadech pracuje 10 let a i za tak (na úředníka) krátkou dobu zažil dost změn a ví, že udělat dobrou změnu je sakra těžké. Fungovat to bude, otázkou jak kvalitně a zda to ve výsledku prostě nebude jen drahé a neefektivní. Těžce nesu, že takové zásadní změny se člověk dozví až při projednávání rozpočtu, kdy toto není pořádně ani součást projednávaného materiálu, ale musí si vyfotit slide z prezentace, aby se k tomu mohl vrátit v diskuzi.
Omezení financí pro technické služby a údržbu je špatný krok, stejně jako alokování financí na experimenty ve školství a sportu, kterých se bohužel po technoparty od Radima Ivana trochu bojím. Prostě mě nedokáže přesvědčit, že ty jeho vize mají konstruktivní a komplexní charakter.
Komplexní finanční sledování projektů
Navrhli jsme – hlavně tedy na příkladu participativního rozpočtu – aby se sledovaly náklady projektově, tj. aby se vzal prostě projekt a účetně se sledoval komplexně. Třeba, že participativní rozpočet není jen 13 milionů na nové výstavby a realizace, ale také náklady na údržbu nebo propagaci. Nebo Pošta partner – náklady na provoz, údržbu a mzdy lidí. Ať víme, kolik nás to partnerství stojí a do jaké míry sanujeme stát. Pro mě je třeba zásadní i sledovat, jak pracují s kulturou. To nejsou jen náklady na kulturní vystoupení, ale např. i dopravní značení, které se však nesleduje.
Chceme příjmy? Nechceme.
Štve mě i příjmová stránka. Obvod dává např. všanc inzerci v Jižních listech výměnou za to, že za inzerci se mu snižuje cena tisku. Nebo Vánoční trhy si dělá smluvně soukromý provozovatel. Upřímně si myslím, že se mu to asi velmi vyplácí, jinak by do toho nešel a my vesele přicházíme o příjmy. Já tedy nevím, jak na Jihu, ale já jsem byla v Porubě jako zaměstnanec ráda za každou korunu, kterou se mi podařilo efektivně ušetřit/získat.
Park na točně zůstane!
U investic jsem ráda, že se navzdory záměru opravit sportovní halu na Dubině nezruší letos dokončený park z participativního rozpočtu, za který jsem bojovala, když se snažila radnice v minulém volebním období výherce paro zlomit, aby projekt odpískali. Pamatuji si, že jsem s nimi tehdy šla na schůzku, kde na ně byli nachystaní čtyři zástupci radnice. Proti dvěma dámám, které se ve spleti zakázek, záměrů a paragrafů nevyznají. Vybojovaly jsme to. Tak ať park slouží.
Technoparty věčné téma
Technoparty se stala tématem debaty i tentokrát. Já jsem zase zmínila netransparentní financování, neférové podmínky a upozornila jsem na problematiku akcí plánovaných Radimem Ivanem a na to, že by prostě ty věci měly mít nějakou logickou strukturu.
Provaznická jako významný veřejný prostor
Tématem byla pro mě osobně i lokalita na Provaznické. Sešlo se tu několik záměrů – výstavba bytových domů na soukromém pozemku, ale kvůli parkoviště v součinnosti s obvodem a výstavba domova pro seniory v blízkosti. Plus ještě jeden záměr kousek vedle.
Chtěla jsem, aby se na celou lokalitu podívala MAPPA jako na komplexní území a aby se všichni sešli u jednoho stolu a vychytali případné nepříjemnosti. A měla jsem pocit, že i žulový kámen umí více naslouchat. No co už. Bytovky jsme nepodpořili, tam mi prostě materiál nedával smysl. Domov pro seniory byl připraven už dříve dobře, tam jsme problém neměli.
Tajemství Kulturního zařízení Ostrava-Jih
A velkým tématem bylo samotné Kulturní zařízení Ostrava-Jih. Předchozí ředitel totiž vysublimoval po deseti dnech ve funkci. Musím říct, že mě velmi zklamal, jelikož jsem byla ve výběrové komisi a jevil se solidně, nabízela jsem mu pomocnou ruku. A pak tohle a vysvětlení od něj stále nemám.
Nicméně rada jmenovala ředitelkou dosavadní vedoucí odboru kultury a vztahů s veřejností a to bez výběrového řízení. Na tyto funkce se sice nemusí dělat, ale myslím, že se mělo připravit pořádné výběrové řízení s kritérii, lépe zpropagovat a prostě to zkusit. Řídit příspěvkovku není žádná legrace, je to něco úplně jiného, než být pod ochranou úřadu.
Poukázala jsem na to, že bývalá ředitelka je půl roku stále uvedena jako statutární zástupce organizace, což už prostě dávno být nemá (takže v té správě organizace má Jih binec). A bohužel nám nebylo zodpovězeno, jak nová ředitelka vyřeší fakt, že svým jmenováním do funkce bude v objektu sídla mít jako nájemce restaurace svého zetě a do jisté míry to lze brát jako střet zájmu.
Varhany ano nebo ne?
Hodně jsme také diskutovali poskytnutí finančního daru Římskokatolické farnosti Zábřeh na dofinancování splátky píšťalových varhan, které svou výjimečností budou patřit mezi skvosty kraje. Okolnosti případu byly složité a hodně jsme se s tím vnitřně prali. Hlavně tedy z důvodu, že dary jsou prostě neprůkazné a neuhlídatelné. Práci této farnosti však sleduji a vím, že tady „šméčko“ nehrozí. Ale správně to není.
Navrhli jsme tedy, aby pro takové případy dával Jih spíš bezúročné půjčky a starosta přislíbil, že toto rozjednají pro další případy. Stejně tak pro tyto případy pomohou s mediální prezentací. Akorát mimořádný dotační program prostě zase bez odezvy. No nic, tak znova příští rok.
Krácení dotací je nešťastný krok
Komentovali jsme nepromyšlený zásah do výše alokovaných finančních prostředků do dotací. Kvůli zavedení systému Corrency, což je tedy naprosto jiná forma podpory a pro jinou skupinu, škrtli radní peníze na dotacích. Ale bez metodiky. Kultuře a školství se každé oblasti prostě sebralo cca 33%, sportu 20% a prevenci kriminality se naopak přidalo cca 22%. Jak k těmto hodnotám došli, nebyli radní schopní říct. Za nás je takové házení penězi značně demotivační. Jak tu potom oživíme lokální scénu, když rozfofrujeme peníze v corrency, což prostě je stále ještě v Ostravě neprověřený konstrukt Adriany Krnáčové a spolutvůrců?
Pozitivní posun na závěr
Ale ať na závěr končím pozitivně. Naše kolegyňka Gabriela je aktuálně maminkou půlročního mrněte a tříletého raráška. O raráška se už postará i rodina, ale malý Š. mámu potřebuje. Gabce se podařilo přesvědčit starostu, aby jí bylo umožněno hlasovat i z druhé místnosti v případě, kdyby malý vyrušoval. Díky tomuto vstřícnému kroku s námi Š. vydržel celé pětihodinové jednání. Takže za to palec hore, že i mámy mohou vykonávat politický mandát.