Dne 28. března se slaví Den učitelů. V čem je letos jiný?
Možná víc než kdykoli v minulosti si nyní uvědomujeme, jak je důležité se neustále vzdělávat – nejen ve škole, ale celý život. Za poslední rok si spousta z nás připomněla, co je to exponenciála, kterou jsme vídali naposledy na střední škole. Každý z nás nyní tuší, jak se množí viry. Začínáme si uvědomovat, jak je nejen pro děti důležitá práce s informacemi a co je to čtenářská gramotnost. Učitelé i děti se za poslední rok naučili spolupracovat přes počítač. Loni touhle dobou se posílaly úlohy mailem, dnes se všichni učí online ve virtuálních třídách. Rodiče zjistili, co se děti ve škole skutečně učí. Spousta rodičů si uvědomila, jak je povolání učitele těžké – udržte pozornost třiceti dětí najednou a zkuste je něco naučit, když jste si vyzkoušeli, jak je těžké udržet pozornost těch, co máte doma. A děti? I přesto, že někdy mají tendenci si doma pustit online hodinu, zalézt zpátky do postele a ještě si chvíli schrupnout, hodně dětí si začíná uvědomovat, že za jejich vzdělání nenese odpovědnost ani učitel, ani máma s tátou, ale jen oni sami.
Situace je opravdu obtížná pro každého z nás. Ale snad nejsem sám, kdo s končící zimou a začínajícím jarem, cítí ve vzduchu taky to, že ta podivná doba musí skončit.
Proto přeji vám všem k dnešnímu Dni učitelů – a teď myslím nejen učitele, ale také rodiče a děti, kteří se v posledním roce taky trochu stali učiteli a žáky – ať se zase brzo děti vrátí do škol. Ať my kantoři, ve škole slyšíme opět dětský smích. Ať jsou děti opět se svými spolužáky a kamarády ve skutečném světě, nejen přes obrazovky počítačů. Ať rodiče vidí školu už zase jen na třídních schůzkách a ne jako poslední rok každý den doma. To nejdůležitější z této doby bychom si měli uchovat. Vzdělávat se musíme stále, nejen ve škole. „Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat“, říkal J. A. Komenský.