Když nám „na stole“ přistály podklady pro schválení záměru prodeje pozemku proti radnici, neuplynulo ani 24 hodin a vyšel článek o tomto záměru na serveru Seznam Zprávy. Hodně ve mně hrklo.
Že se něco chystá, o tom se šuškalo, zhruba jsem věděla, jaké podklady zpracovala MAPPA (děkuji za ně, je to moc dobrá analýza), znám dané místo i to, co se kolem něj odehrávalo. Nicméně nebylo možné vyrazit z radnice Ostravy-Jihu žádné relevantní informace. Takže od chvíle, co jsem otevřela podklady, začala honba za tím zjistit nejen, jak by mělo být naloženo se sousoším (protože jsem znala nejapná a hrozivá vyjádření mých kolegů z ODS), ale také, proč a zda je relevantní pozemek prodat. Osobně jsem oslovila dost lidí, abych získala různé názory a abychom se s kolegy mohli k věci postavit poučeně a na základě nějakých odborných posouzení, nejen na základě vlastních dojmů. Za pomoci mnoha lidí, včetně dědiců autorských práv, jsem poskládala různé střípky do jednoho celku. Všem bych touto cestou za odborný pohled a konzultace chtěla poděkovat. Kdo se neptá a myslí si, že jeho názor je jediný správný, tak nejenže táhne do pekla sebe, ale v politické funkci i to, co zrovna řídí – v našem případě městský obvod.
Jedna z věcí, která mě hodně trápí je ta, že kolem prodeje pozemku a otázky, co s dílem, neproběhla žádná veřejná diskuze; prostě se to upeklo na radnici. Nepochopitelné také je, že se na prodej nelogicky spěchá, když nemáme strategický plán, který by nám řekl, jak ten rozvoj obvodu bude vypadat. Troufám si tvrdit, že prodeje veřejného majetku je nutno promýšlet ne dvakrát, ale několikrát, protože škody jsou mnohdy nevratné.
Osobně jsem nechtěla, aby se debata o prodeji veřejného prostoru zúžila pouze na otázku, zda sousoší půjde k zemi nebo zůstane na místě nebo jinde. Tahat ideologii do rozhodování o rozvoji obvodu je politický balast, nikoliv věcná diskuze. Proto všem, kteří měli zájem, jsem naše on-line dostupné materiály poslala.
Na zasedání zastupitelstva jsme si s kolegy dávali velký pozor, abychom hovořili věcně a do ideologických věcí se nezaplétali – to jsme nechali jiným partajím. Domnívali jsme se, že divoké politizování ničemu nepomůže.
V zásadě jsme tedy na zastupitelstvu debatovali následující (podrobněji rozepsáno zde):
1. Co se sousoším
Chtěla jsem, aby se k jeho roli a významu ustavila odborná skupina a ta roli uměleckého díla Komunisté prodiskutovala. To bylo odmítnuto jako zbytečné. Nicméně sousoší zůstane v daném prostoru (tohle zaznělo, jen ve schváleném usnesení to možná takto nebude a z toho mám obavu) a bude se přemisťovat pouze v rámci vytyčeného prostoru. Podařilo se mi prosadit, že investor zaplatí opravu sousoší.
Obecně k umění ve veřejném prostoru obvodu Ostrava-Jih. Já v něm mám ráda všechna umělecká díla, už jen proto, že tady dlouhé roky nic nového nevzniklo. Naopak, teď nám pár kousků leží ve skladu Technických služeb Ostrava-Jih.
2. Podmínky prodeje
Debatovali jsme podmínky případného prodeje, kdy jsme požadovali, ať se doporučení, která jsou vypsána v analýze Městského ateliéru prostorového plánování (MAPPA), přenesou do usnesení zastupitelstva a důvodové zprávy. Odmítnuto. Prý stačí analýza MAPPA jako příloha celého materiálu.
Do podmínek jsme chtěli dostat třeba i to, aby investor předložil kompletní projekt – vizualizace, pohledy, situaci širších vtahů, řezy atd. Rozhodovat se jen podle vizualizace nebo jednoduchého výkresu o takto významném prostoru nám přijde málo. Taktéž jsem říkala, že prodeje by měly být součástí strategického plánu, měli bychom mít zmapované brownfieldy a volné plochy a řešit, co s nimi. To bylo smeteno s tím, že nemáme brownfieldy.
V zásadě jsem žádala stažení materiálu, protože opravdu není jasné, proč to teď prodávat, když nás nic nenutí. Jasně, pochopím nějakou polorozpadlou budovu bez architektonické hodnoty v zástavbě, která se prodá třeba pro stavbu rodinného domu. Ale takto velké veřejné prostranství? To přece není jen tak něco. Samozřejmě že to bylo odmítnuto.
V podkladech nic nebylo podrobně o tom, že součástí řešené lokality je i pozemek města, říkala jsem, že by se to mělo řešit jako komplex. Nic.
Už jsem navrhovala na radnici, že ráda pomohu s koncepcí péče o umělecká díla. Že nám chybí návod na péči o umělecká díla, dokazuje dekorativní stěna Pavla Hanzelky, která teď hraje všemi barvami. Nebo ať se prostě plastika ve fontáně na ul. Provaznická neustaví jen tak někam, bez konzultace, jak je nyní zamýšleno. Myslím, že je nejvyšší čas se do toho pustit.
V našem obvodu se chystají další dva prodeje, a pokud budou připraveny tímto stejným, netransparentním způsobem, bez pořádné diskuze, budu se já, moji kolegové a občané následující roky možná dívat na to, jak náš obvod, už tak nekoncepční, a bez nějak pořádné vize, co dál, zase zařazuje zpátečku.